NEJKRÁSNĚJŠÍ NAROZENINY

Už jsem si na to zvykl v předchozích letech. Moje narozeniny vždy v mnoha ohledech souvisely s pivem. Pivo jsem od známých dostával, také knihy o pivu, a další věci s ním související. V posledních letech jsem navíc narozeniny slavil v libereckém Pivním baru Azyl. A  tomu letos nebylo jinak. Jiné bylo to, že oslava narozenin v nejužším rodinném kruhu, respektive jen s manželkou, letos poprvé proběhla také v Liberci. Letos to ale nakonec bylo celé takové jiné, náročnější a také kulaté. Můj život dospěl ke třicátému roku a já najednou nevím, kde začít?

Když člověk žije život, v němž práci, koníčky i volný čas zaujímá neustále ten stejný fenomén, těžko se rozlišuje, co bylo nebo mohlo být oslavou, a co už ne. Na druhou stranu, jsou pak drobnosti, které stejně, ač s tím fenoménem také souvisí, člověk dává tak trochu bokem, výš. Ano, jsou to dary od lidí, které má člověk rád, kterých i váží a se kterými ho váže přátelství a vzájemný respekt. Nejde pak o to, zda je darem půllitr minipivovaru, pivo s vlastnoručně vyrobenou etiketou, belgické pivo, anebo cokoliv jiného. Jde o ten sdílený pocit radosti.

Pak jsou tady ale také dary, nad kterými člověku zůstává rozum stát. Respektive, člověk zůstává stát s otevřenými ústy a ani po týdnu stále nechápe. A jedním takovým darem mne potěšila moje nejlepší manželka (omlouvám se, že už se zase její osobnost dostává do mých příspěvků), která mne totálně překvapila (ne to je slabé slovo, totálně rozbila) tím, že mi k 30. narozeninám uvařila domácí pivo.

Zcela sama, tajně, když jsem trávil varní dny ve Frýdlantu, mi prostě doma uvařila pivo. Sama si vymyslela sypání, chmely, recept odkoukala z mých dřívějších pokusů, stejně jako nejrůznější domovařičské skills. Pivo kvasilo tajně ve skříni a leželo ještě tajněji v ledničce v tašce, o které jsem si myslel, že je plná nějakých surovin na dort, nebo co. Výsledkem byla várka polotmavého pšeničného piva „Žíznivý třicátník“, která se tak zároveň stala jubilejní 30. várkou v našem Domácím pivovaře Partyzán.

Je to k nevíře. Znám řadu lidí, kteří dlouze mluví či mluvili o tom, že jednou doma uvaří pivo. Pravda, já byl kdysi dlouho také jen takovým „jábychem“. Tento čin mojí ženy, které s odstupem stále nemůžu odpustit snad jen to, že v osmém měsíci těhotenství šrotovala slad na našem domácím šrotovníku, je dobrým důkazem toho, že uvařit pivo doma je vlastně strašně jednoduché a že to opravdu může zkusit každý. A pro mne to byl samozřejmě ten nejkrásnější dárek k narozeninám a nejde slovy popsat, jak moc si toho nápadu a jeho realizace vážím!

Teď se ale trochu přiznám, že lžu. Vím, že to na pivní blog nepatří a klidně mi hlavu utrhněte, ale nejkrásnější dárek k narozeninám to ale nakonec opravdu nebyl. Když jsme minulou středu večer společně vychutnávali prvního žíznivého třicátníka, netušili jsme, že už za nějakých šest hodin pojedeme do porodnice a následující den se nám pak, v pátek 1. srpna v 10:00 dopoledne, v předvečer mých 30 narozenin, narodí syn Mikuláš.

Přišel na svět trochu předčasně, nečekaně, ale bez komplikací. Věřím, že jednou bude také Pivním Partyzánem, věřím, že bude mít rád pivo a jeho svět tolik, jako já a moje žena a také věřím, že pivo bude jednou pít na kvalitu a ne na množství. Nejvíce ale samozřejmě věřím, že bude zdravý a v pořádku a bude nám přinášet dlouhá léta jen radost. Na jeho štěstí a zdraví se chystám uvařit v našem domácím pivovaru speciální superlimitovanou várku supersilného piva. Stočené bude do jedné jediné pouhé lahve, zakopáno do země na jednom tajném místě a za 18 roků ho společně otevřeme při jeho narozeninách.