HOMEBREWING ANEB DOMOVAŘENÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Domácí vaření piva v Českých zemích má dlouhou tradici. První domovařiči se objevili již před rokem 1989, později navíc měli možnost zakoupit sladinové koncentráty vyráběné např. Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským v Praze. Ti, kteří chtěli vařit ze surovin, naráželi často na problém právě s jejich sehnáním a při svém tvoření si často pomáhali nejrůznějšími náhražkami, zakvášeli pekařským droždím apod. I v této době ale, a to i přesto, že neexistovaly prakticky žádné možnosti jak si vyměňovat informace a sbírat zkušenosti, vznikala v rukou vařičů, v jejich panelákových bytech či sklepech rodinných domů, dobrá piva.

Situace se zásadně začala měnit po roce 2000 a zejména pak v posledních několika letech. Na scéně se objevila řada specializovaných obchodů, díky kterým mají čeští domovařiči možnost zakoupit nejen potřebné základní vybavení, ale i zakoupit suroviny od sladu po kvasnice (tato nabídka se s postupným a rozšiřujícím se zájmem samozřejmě také rozšiřuje) a také získat základní informace. Vedle těchto obchodů pak potřebám nadšencům v oblasti domácího vaření jdou naproti i jednotlivé pivovary či sladovny, ve kterých je možnost suroviny zakoupit.

Opravdový boom domovaření pak probíhá cca od roku 2010 i v souvislosti s boomem zájmu o pivo a pivovary v České republice. V současné době se počet domovařičů u nás odhaduje na několik tisícovek. Patří mezi ně nejrůznější nadšenci s různými cíli, motivacemi i výsledky, které všechny ale spojuje láska k pěnivému moku, který si mohou sami doma uvařit a pak také sami či s přáteli nebo rodinou vypít.

S tím souvisí i právní omezení, která na domovařiče v České republice čekají. Vzhledem k tomu, že výroba piva je u nás vedena jako řemeslná živnost, vázaná navíc řadou hygienických a jiných předpisů, nemají domovařiči možnost výsledky své práce prodávat, pokud nesplní řadu nařízení, čímž by ale zároveň přesedlali z úrovně domácího vaření na legalizovanou činnost. Podstatnějším právním problémem, se kterým se musí domácí vařič piva v České republice potýkat, je nařízení o spotřební dani, kterému výroba piva podléhá. Přestože výroba piva v malém množství je od této daně osvobozena, je tato hranice stanovena na nesmyslně nízké úrovni a to 200 l na domácnost a rok. Pokud domovařiči uvaří za rok více piva, jsou nuceni se k platbě daně přihlásit a to v kategorii minipivovarů. V této kategorii činí daň 16 Kč z každého uvařeného hektolitru piva a stupně extraktu původní mladiny (= za 6hl piva s 12% EPM zaplatí 16x6x12=1152 Kč apod.). Tak nebo tak, pokud se rozhodnete doma vařit v České republice pivo, musíte se v každém případě na Celním úřadě, pod který spadáte, hlásit.

Podobné informace, zejména rady o tom, jak doma pivo uvařit, na co si dát pozor, ale i řadu jiných, nové zkušenosti, ale i přátele může český domovařič najít na řadě webových stránek. Průkopníkem propagace domácího vaření piva v České republice byl určitě Honza Kočka, který v rámci svého pivního portálu svetpiva.cz věnoval samostatnou sekci i homebrewingu. Kdysi ambiciózní a zhusta informacemi plněný projekt však v posledních letech skomírá zejména na nedostatku času. Informace o domácím vaření piva přinášejí ale i jiné obecně pivně zaměřené webové stránky jako pivni.info a zejména pak pivnirecenze.cz, konkrétně kolem kterých se pohybuje kolektiv lidí, kteří pivo, ať už doma nebo v legalizovaných minipivovarech vaří.

Bezesporu nejlepší a pouze a jen domácímu vaření piva věnované, jsou rozhodně stránky, respektive fórum, varimpivo.cz. Má několik stovek členů, kteří v přehledně dělených fórech diskutují a vyměňují si rady (a někdy se také pohádají – co by to bylo za internetové fórum bez hádek?) nad tvorbou receptů, užíváním surovin či stavbou domácích pivovarů. Samozřejmě nechybí informace o domovařičských akcích a degustacích.

Pokud jsem mluvil o Honzovi Kočkovi, tak ten stál i za propagací domácího vaření piva, co se setkání homebrewářů týče. Od roku 2007 pořádal v Praze pravidelná homebrewářská setkání od roku 2010 pod názvem Prague International Homebrew Award (zkráceně PIHA). PIHA se uskutečnila ve čtyřech ročnících vždy v podstatě ve stejné podobě. Dodané vzorky degustovali odborníci z řad pivního světa a nejlepší byli oceněni. Celý den pak probíhalo neoficiální degustování a výměna vzorků mezi domovařiči z celé země, ale i ze  zahraniční. Program doplňovaly odborné přednášky. Poslední ročník se uskutečnil roku 2012, další se již z časových důvodů nekonal.

Na tuto mezeru se (snad úspěšně) pokusili navázat moravští domovařiči, právě i lidé kolem serveru Pivní recenze, kteří v obdobný termín vyhlásili v roce 2013 první ročník akce Moravian Homebrewers Meeting, konaný pro změnu v Brně. Náplň soutěžního dne a koncepce akce byla poněkud odlišná od pražských setkání, avšak smysl zůstává stejný: možnost setkat se s podobně naladěnými lidmi z celé země, ochutnat z jejich domácí produkce a v případě zájmu se utkat i v degustačním klání. Letos je plánován i další ročník, tak věřme, že tradice se udrží déle, než v případě PIHy.

Trochu ve stínu, avšak zcela neprávem, stojí oproti těmto akcím jarní setkání domácích vařičů piva, které se koná v Kostelci u Holešova, malé obci na střední Moravě. Kostelecké Chmelovárek se letos uskutečnil již počtvrté a autor článku ho považuje za nejpříjemnější domovařičské setkání, které se v České republice koná. Rázovitý region konání akce i její pojmenování (s úmyslnou pravopisnou chybou užitím místního nářečí) odráží i její podobu. Soutěžení, ochutnávání a výměna názorů je v Kostelci vždy skvěle strávený čas. A abych byl úplný, nutno dodat, že v posledních letech podobných setkání, malých i větších, přibývá – i to svědčí, že homebrewing má v České republice v současnosti skutečný boom a je to tak dobře.

Někteří domovařiči se uchylují k vaření pouze ze sladinových či mladinových koncentrátů. Ti, kteří vaří ze surovin, se na ně dívají tak trochu mezi prsty a mluví o tom, že uvařit pivo z koncentrátu je podobné jako vařit polévku z pytlíku. Mezi jinými domovařiči zase, ať „plechovkáři“ nebo „surovináři“, se vede stálý boj o to, jak a proč se vůbec má doma vařit. Jedni považují svou činnost pouze za zábavu, zpříjemnění času a spojení příjemného s užitečným při popíjení svého moku s podobně naladěnými lidmi – bez toho, aby se nějak zvlášť ohlíželi na stylovou čistotu, čistotu vůbec a nějaké občasné pokažení díla neberou na závadu. Jiní, kteří přesedlali již na sofistikovanější stupně výroby, bedlivě dodržují veškerá hygienická opatření, používají měřící přístroje, termostaty ad. a také jsou stále napojeni na nejnovější trendy v pivních stylech.

Důležité ale je, že všichni zmínění sdílejí společně tu jednu úžasnou věc, jakou je právě homebrewing se vším krásným, co přináší. Dej bůh štěstí.